Obezita u dnešních dětí je veliká, říká pediatr Hynek Canibal

Primář dětského oddělení havířovské nemocnice Hynek Canibal, pediatr, specialista na neonatologii a dětskou kardiologii a také sportovní lékařství, má za sebou pracovně úspěšné období. Od roku 2018, kdy začal vést dětské a novorozenecké oddělení Nemocnice s poliklinikou v Havířově, zavádí do péče o dětské pacienty mnoho novinek a poznatků načerpaných v zahraničí. I díky skvělé práci jeho oddělení je havířovská porodnice „v kurzu“. A oblibě se on sám těší také u veřejnosti stal se vítězem 13. ročníku celonárodní ankety v kategorii Lékař lůžkového zařízení. Letos v dubnu také převzal Cenu města Havířova.

 

Čím vám učarovala pediatrie? Kdybyste nebyl pediatrem, kterému oboru byste se jako lékař věnoval?

Já chtěl být vždycky zvěrolékařem nebo lékařem, nikdy jsem neměl jinou vizi. Jednu chvíli jsem zvažoval studovat jazyky, ty mě moc baví, ale nakonec zvítězila medicína. V tomto mám i vzor, moje maminka se celý život věnovala dětem jako karvinská pediatrička. Jako lékař jsem měl vždycky vztah spíše k dětem než k dospělým pacientům.

 

Takže pediatrie byla jasná volba?

Na škole se mi líbily všechny medicínské disciplíny, snad až na kožní, a byla doba, kdy jsem si dovedl představit, že bych byl patologem. Ale vůbec nelituji, že jsem zvolil právě pediatrii. Svoji práci miluji.

 

Jste propagátorem kojení. Možná nejste ta správná osoba na tuto otázku, ale přesto. Vadí vám, když žena, matka kojí na veřejnosti, ve vlaku, na lavičce ...?

Ne. Musíme vycházet z toho, že kojení je důležité pro dítě. A když má dítě žízeň, potřebuje napít. Že se na to někdo dívá pohoršeně, je to jeho problém. Asi je to dáno nastavením společnosti. Ale když se zamyslíte nad tím, že je to fyziologická záležitost a matka dá dítěti napít, je to přece zcela přirozené.

 

Ve svém současném působišti v Havířově aplikujete poznatky, které jste získal na stáži ve Velké Británii. Jde o systém péče o celou rodinu, takzvaný Family Centred Care. Zkuste, prosím, tento přístup krátce přiblížit.

Vnímáme nemocného dětského pacienta a jeho rodinu jako součást celé léčebné péče. Protože léčba není jen o dítěti, ale i rodině, jíž je dítě nedílnou součástí. Lékaři a rodina s dítětem jsou na stejné úrovni, jsou to partneři. Lékaři dělají medicínu, rodina zase zná to své dítě, proto také rodič s dítětem v nemocnici zůstává. Smyslem toho je zlepšení léčebného procesu.

 

To je ověřená věc?

Samozřejmě. Když dítě nebude mít v nemocnici rodiče, tak úzkost a strach, které cítí, nemůže být nic dobrého. Ovšem rodina a lékař jsou spojené nádoby. Takže když je klidný rodič, který vidí, že o dítě je postaráno, je u něj, cítí se dobře a ten klid přenáší na dítě. Rodič není nepřítel. Naopak.

 

Daří se vám tyto poznatky a ověřené postupy aplikovat v Havířově? Pokud vím, vedení nemocnice to hodně podporuje.

Myslím, že je to lepší než před třemi lety. V republice je toto know how známé a někde se to snaží zavádět, ale zatím je všechno v plenkách. Pravdou je, že z Havířova si tento trend nyní slušně razí cestu po celé severní Moravě. Hlavně to chtějí rodiče, protože vědí, že to jde, když se chce.

 

Jaký je ohlas? Přednášíte o tom třeba kolegům v jiných zařízeních?

Teď se ozvali z Olomouce, že by toto téma otevřeli na nějakém semináři jako součást sociální pediatrie. Tak uvidíme.

 

Za poslední rok jste převzal hned dvě ocenění za svou práci. Zvítězil jste v anketě pacientů Lékař roku a nedávno jste převzal také Cenu města Havířova.

Nebudu tvrdit, že to se mnou nic nedělá. Mám samozřejmě radost. Ale i bez ceny bych viděl smysl ve své práci. Ale i kdybych tu cenu nezískal, myslím, že v Havířově vědí, že dětské oddělení „jede“, že jsme zvýšili prestiž nemocnice, že se o nás píše pozitivně. A dětské oddělené je obvykle výkladní skříň každé nemocnice, co si budeme povídat. Ostatně i porodnost se v Havířově zvýšila a překročila hranici tisíc porodů za rok.

 

Kromě primariátu na dětském oddělení vedete také obezitologickou poradnu a poradnu pro mladé sportovce. I tato oblast dětského lékařství vás zajímá?

Ano, udělal jsem si atestaci z tělovýchovného lékařství. Chceme děti trochu spravit, protože tloustnou, nastavit jim pohybovou aktivitu.

 

Jak velký je obezita u dětí problém?

Obrovský, ba přímo děsivý. A k tomu covid, který tomu vůbec nepomohl. Obecně se dá říct, že obezita u dětí je o stravovacích návycích a o tom, že se děti nehýbou, sedí a hodně jí. Osmdesát procent z toho je strava, dvacet procent nedostatek pohybu. Ten běžný pohyb, přesun z místa na místo, který děcka mají, to je nic. Aby to mělo efekt, je zapotřebí 40 minut setrvalého pohybu rychlostí šest kilometrů v hodině.

 

S jakými zdravotními potížemi mohou obézní děti v budoucnu počítat?

Tomu všemu se říká metabolický syndrom. Takové jedince postupem věku téměř jistě čeká diabetes druhého typu, kardiovaskulární choroby, potíže s pohybovým systémem, problémy s páteří a klouby. Navíc obezita je jednoznačně spojena s větším výskytem rakoviny.

 

Jak tomu předcházet?

Lidé dnes žijí dlouho. Ale jde o to, aby dlouho žili aktivním životem. Všichni zemřeme, ale jde o to, aby to závěrečné živoření trvalo rok a ne třeba 15 let. A jestliže má dítě morbidní obezitu v deseti letech a nic s ní nedělá, tak ho příznivý vývoj určitě nečeká.