Napsali jste o nás

V červnu 2024 jsem v havířovské nemocnici podstoupila operaci kyčelního kloubu. Já, která se vůbec neorientuje ve zdravotnictví, nebyla v nemocnici, nezná, který lék se na co používá, slyší od okolí pouze nadávky a kritiku na naše zdravotnictví,  jsem vůbec nevěděla , do čeho jdu. Bála jsem se, jak to zvládnu, nevěděla jsem, co mám dělat, čím začít.

Začalo to hezky, zavolala mi paní Petra Watorová, dnes Hudrová a domluvila společné setkání. Setkala jsem se s velice milou a empatickou mladou paní, který mi vše vysvětlila, dala potřebné papíry a poslala na vyšetření, které jsem musela podstoupit. Předala mi ortopedické pomůcky, které jsem pak potřebovala. A mi bylo hned lépe, protože jsem věděla, co mám dělat a co mě čeká. Paní Hudrová mě provedla celým tím procesem od předoperačního vyšetření až po pobyt v lázních. Bez ní bych byla bezradná a nervózní, jak to zvládnu a bylo by pro mě náročné si vše zařídit sama.  Ten systém předoperační a pooperační péče, který je v havířovské nemocnici zaveden je pro nás pacienty velká pomoc a zbavuje nás starostí a strachu z toho, co bude.

To byl teprve začátek, pak mě čekalo přijetí do nemocnice na  chirurgicko-gynekologické oddělení, kde mě připravili k operaci a pak se o mě po operaci starali.  Setkala jsem se s opravdu profesionálním přístupem všech zaměstnanců tohoto oddělení.  

Přístup lékařů - primáře ortopedického oddělení MUDr. Jána Majera, mého operatéra MUDr. Petra Mifka, primářky ortopedického oddělení MUDr. Mirka Crhánové byl nejen profesionální, ale hlavně lidský, srozumitelný a empatický. Všechny sestry, se kterými jsem se setkala byly příjemné, nic jim nebylo na obtíž, vždycky pomohly.  Na rehabilitačním oddělení jsem se dostala díky profesionálnímu vedení fyzioterapeutů do kondice a odjela do lázní, kde jsem ve cvičení pokračovala. I tam jsem se setkala s profesionálním a hlavně empatickým přístupem všech zaměstnanců lázní.

A nemohu zapomenout na  kuchyni, tak něco takového jsem neočekávala ani ve snu. Myslím si, že v mnoha domácnostech se ještě i dnes nevaří tak, jako v havířovské nemocnici. Stravy jsem se dopředu docela obávala, ale to, co jsem na talíři dostávala, to předčilo všechno. Všechno bylo výborné a ten výběr!

Takže když to všechno shrnu, tak jsem se těch sedm týdnů mimo domov měla opravdu skvěle. Chtěla bych ale na oplátku poprosit nás pacienty, abychom se i my ke zdravotníkům chovali slušně, s vděkem a hlavně s pokorou přijímali jejich služby. Jsme všichni jen lidé.

S přáním hezkého dne

Naďa Kašturová, vděčná pacientka